Pravda o hraběti Monte Christo!

Hrady a zámky častokrát navštěvujeme proto, abychom si v autentickém prostředí vychutnali poutavé vyprávění průvodců o událostech, které se v těchto starodávných stěnách kdysi odehrály. Jenže někdy tomu bývá i naopak. Tak třeba pár plaveckých temp od Marseille leží ostrov If, na něm pevnost, která kdysi sloužila i jako vězení. Ovšem stěny tohoto mohutného sídla z roku 1531 nikdy ve skutečnosti nezažily legendu, kterou se ostrůvek proslavil.

Ten příběh vznikl ve výjimečné obrazotvornosti talentovaného spisovatele – Alexandra Dumase. A pevnost (či přesněji hrad) If, se stal slavným jen proto, že do jeho stěn umístil literát část svého románu Hrabě Monte Christo. Právě v pevnosti If měl totiž prožít coby vězeň čtrnáct krušných let Edmond Dantes, hlavní hrdina onoho nesmrtelného literárního díla. Je proto logické, že zástupy turistů, kteří navštíví starodávný hrad, chtějí nahlédnout do cely, v němž byl uvězněn jejich literární idol, doufají možná i v to, že uvidí proslulou podzemní chodbu, kterou se Edmond Dantes prokopal do sousední cely k abbé Fariovi… Nic takového tady ale nikdy nebylo!

„Ach jo – a v knize všechno působí tak věrohodně,“ vzdychnete si. Nicméně potěšíme vás. Slavná kniha Alexandra Dumase o hraběti Monte Christo se sice neodehrála v na ostrově If, ale tak úplně to výmysl není. Onen příběh se opravdu stal, ne však v hradu na ostrově, který jako by hlídal vjezd do marseillského přístavu, nýbrž – v Paříži! A Dantes vůbec nebyl námořníkem, nýbrž provazníkem a jmenoval se v reálu Francois Picaud. V roce 1807 okouzlil velmi krásnou dívku – Margueritu Vigorouxovou a zasnoubil se s ní. Margueritino věno činilo něco málo přes 100 000 franků, což bylo na tehdejší dobu opravdu hodně peněz. Jenže jeho čtyři „kamarádi“, s nimiž se pravidelně scházel v kavárně, která patřila jednomu z nich, mu bohatou krasavici natolik záviděli, že kavárník Mathieu Loupian napsal na Francoise udání, že prý je „pan Picaud anglickým špionem“, což byla za Napoleonovy vlády velezrada nejhoršího kalibru.

Policie si pro nebohého provazníka přišla těsně před svatbou s Margueritou a zcela nevinného muže kvůli vymyšlenému udání uvrhli pochopové do vězení, kde byl nucen strávit dlouhých sedm let. Tam po čase poznal coby spoluvězně těžce nemocného italského kněze, pečoval o něj, snažil se mu ulehčit jeho utrpení. Když kněz poté umíral, věnoval Francoisovi veškeré své jmění, jehož součástí byl i velkolepý poklad skrytý v Miláně.

Ihned poté, co Napoleon padl, dostal se Francois z vězení. Neváhal, odjel do Milána, vyzvedl z úkrytu poklad a stal se z něj nesmírný boháč. Toužil však po pomstě. Proto se vrátil z Milána do Paříže v převleku za italského kněze, navštívil jednoho z oněch čtyř „kamarádů“, o němž si myslel, že byl z nich nejčestnější a záludně z něj vylákal informaci, kdo napsal ono udání, kvůli komu musel po sedm let trpět za mřížemi. A potom se začal mstít – rafinovaně a efektně zabíjel své zrádce jednoho za druhým. U mrtvoly se vždy našel lístek, na němž bylo nejdříve napsáno „První“, u dalšího zavražděného  „druhý“ a tak dále… Byl rafinovaný a vynalézavý. Dokonce šel až tak daleko, že se nechal jako číšník najmout do kavárny hlavního viníka, zlosyna Loupiana! (Nezapomeňme, že po sedmi letech káznice se hodně změnil i ve tváři.)

Tento výjimečný příběh objevil Alexandre Dumas v pátém svazku knižně vydaných vybraných případů z archivů pařížské policie. Poutavou story o bohatém muži posedlém pomstou spojil s hradem, který dozajista často navštěvoval v letech, kdy žil v Marseille. Tam se určitě dozvěděl i to, že do cely 27 byl kdysi dávno umístěn jakýsi abbé Faria. O jeho životě se nevědělo naprosto nic, avšak ono skutečné jméno se Dumasovi zalíbilo natolik, že ho věnoval jednomu z klíčových hrdinů svého velkolepého románu. Takže jde vlastně o jakousi legendu naruby. Ale důležité je, že je poutavá a krásná. A to je přece to hlavní…

Jak se tam dostat?

Hrad na ostrově If byl roku 1926 vyhlášen za historickou památku a v současnosti je nejvyhledávanější turistickou atrakcí v Marseille. Z marseilleského přístavu jezdí na ostrov po celý den pravidelná lodní linka – vlastně městská hromadná doprava. V pevnosti samotné jsou k vidění filmové i knižní ukázky z Dumasova románu a je možné nahlédnout i do některých kobek. 
Jiří Houdek