Jiří Karský: Smrt (minipovídka)
Klečela v poslední lavici a modlila se. Hlavu skloněnou, ruce sepjaté. "Možná se chceš vyzpovídat, dcero?" farář ji už dlouho pozoroval, ale přistoupit k ní se odvážil teprve teď, když soumrak začal pohlcovat celý kostel. Sklonila hlavu ještě níž. Černá kapuce ji padala na čelo. Potom náhle přikývla. Byl to zapomenutý vesnický kostel, hned za ním jen několik polí a louka. Vesnice byla chudá a kněz skromný, smířený se vším. Právě proto si to tady Smrt oblíbila. Kráčela za farářem a snažila se, aby kosa nenarážela do starodávných dlaždic. Nechat kosu ležet opodál jí nebylo dovoleno a držet jí nad hlavou - ne, to by se v kostele neodvážila. Došli ke zpovědnici. Klekla si před mřížovím, za nímž se z druhé strany usadil farář. "Neznám tě. Jaké je tvé jméno, dcero moje?" "Smrt," skromně zašeptala. Kněz se na chvilku odmlčel a pak se zeptal: "Čím jsi hřešila?"ˇ "Příliš často spílám svým nejbližším, otče..." "Co
