Shakespeare v Praze jako špión?
Na internetu narazíte na nejedny stránky, v nichž se píše, že „nikdo obeznámený s esoterickou doktrínou by nepochyboval o tom, že Shakespeare znal moudrost iluminátů“. Desítky knih se snaží rozebírat podobná spojení. Tyto a další otázky si položilo a pokládá i mnoho velmi renomovaných historiků, mezi nimi i Vincent Bridges, který tvrdí, že Shakespeare kdysi byl osobně v Praze! A to pod krycím jménem jako špión
Jejího Veličenstva královny Anglie. Slavný dramatik údajně žil v mládí po krátkou dobu dvojím životem s dvojí identitou!
![]()
Pokud se ponoříme do díla vynikajícího anglického básníka a dramatika a budeme sledovat tok Shakespearových myšlenek a jejich zdrojů z oblasti ezoteriky, musíme nutně dojít k závěru, že existuje jenom jedna jediná knihovna, jeden jediný znalý učitel, který všechny potřebné vědomosti měl - slovutný Mistr – doktor John Dee.
John Dee byl matematik, astronom, astrolog, geograf a také - okultista, který sesbíral největší sbírku knih v Anglii a jednu z nejlepších v Evropě. Většinu svého života zasvětil alchymii, komunikaci s anděly, věnoval se hermetické filozofii. Na začátku 80. let 16. století provozoval John Dee, společně se svým přítelem a kolegou Edwardem Kelleym, několik let komunikaci s andělskými inteligencemi a s duchy. V roce 1583 se Dee, Kelley a jejich rodiny vydali na zvláštní misi po střední Evropě, do které se
snažili zapojit i císaře Rudolfa II.
Někteří historici se domnívají, že Edward Kelley a John Dee byli ve skutečnosti tajnými agenty královny Alžběty I., kteří se měli vetřít do přízně císaře Rudolfa II., zaujatého alchymií a magií. Pro tuto teorii však neexistují důkazy. Existuje ale jiná teorie.
.jpg)
„V Praze byli Edward Kelley, dr. John Dee i William Shakespeare. O slavném dramatikovi to však málokdo ví,“ říká literární historik Vincent Bridges a pokračuje: „Shakespeare byl v Čechách za vlády Rudolfa II. Existují o tom důkazy.“
A uvádí mnoho příkladů. Třeba hru Zimní pohádka, což je velmi autobiografické Shakespearovo dílo. O dramatikově návštěvě svědčí kupříkladu některé reálie a jména, která se v Zimní pohádce objevují. „Třeba jméno Polyxena,“ pokračuje Vincent Bridges. „V Anglii je to krajně neobvyklé jméno, ale v Čechách měla tenkrát Polyxena z Lobkowitz velmi významné společenské postavení a je více než pravděpodobné, že se dobře znala se Shakespearem i s Johnem Dee. Existují i náznaky, že Shakespear a Polyxena k sobě cítili
i něco víc než jen běžné přátelství.“
Na námitku, že Zimní pohádka je sice situována do Čech, nicméně v Shakespearově pojetí je to země, rozkládající se na mořském břehu, se Vincent Bridges jenom usměje. Shakespeare zde v Česku nebyl oficiálně, měl krycí jméno, vystupoval zde jako Mr. Francis Garland. Navíc – Anglie byla tehdy výrazně protestantská a slavný dramatik se přátelil s velice proslulou katoličkou Polyxenou z rodu Lobkowitzů! Vy byste tuhle svoji autobiografii také znejasnil. Proč si dělat problémy, že? Chybu v geografii při psaní
Zimní pohádky zjevně učinil zcela úmyslně, aby zmátl stopy a – chránil tak trochu i sebe.“
Existují i další důkazy? Ptají se účastníci konference zvědavě. „Samozřejmě,“ pokračuje Vincent Bridges ve svém výkladu. „Tak třeba inspirací k příběhu Král Lear byla ve skutečnosti starodávná česká pověst o Krokovi a jeho dcerách. V roce 1580, když zde Shakespeare pobýval, byla mu s vysokou pravděpodobností zdrojem informací Kosmova kronika nebo mu někdo mohl tuto pověst vyprávět. Je toho víc. Při důkladné analýze musíte dojít k závěru, že byl tady v Českém království, konkrétně v Praze a s vysokou pravděpodobností i v Třeboni a nepochybně se tu setkal s Edwardem Kelleym a Johnem Dee. V Shakespearových sonetech se několikrát objevuje Černá dáma – Dark Lady. Je velmi pravděpodobné, že ji potkal na rudolfínském císařském dvoře a nelze vyloučit, že šlo o Polyxenu. Mohl ji potkat i v Třeboni, když se byl společně s Kelleym u Viléma z Rožmberka,“ říká Bridges na pražské konferenci.
Zamysleme se nad touto teorií i z hlediska díla velkého a dodnes velmi uznávaného dramatika. Vzestup jeho popularity v 90.letech 16. Století znamenal uvolněný a svobodomyslný tvůrčí proud naprosto nezávislý na církevních dogmatech. V mnoha hrách se objevují i esoterická témata, role dr. Johna Dee se dala tišit v zákulisí, jeho mladý žák a talentovaný umělec se postavil na jeviště. Stejně tak můžeme na Shakespearovy hry pohlížet jako na počátek moderní psychologie. Neuvěřitelný počet dějových nelogičností ve
svých hrách tento dramatik a básník s virtuózní bravurou překonává pravdou charakteru, opravdovostí a věrohodností lidských reakcí. Nakonec – Edward Kelley a John Dee – oba byli mágové, kteří u císařských a královských dvorů naprosto přesně věděli, jak načasovat svá vystoupení, aby jejich umění mělo co největší efekt a jejich objevy z oblasti chemie a fyziky mohly být tak co nejúčinněji prezentovány. I ta nejlepší dnešní reklamní agentura by jim nesahala ani po kotníky. Takoví mistři nečekaných efektů to
byli. I to se u nich velice chytrý a snaživý mladý Shakespeare dobře naučil. Jen si vzpomeňte na dějové zvraty v jeho nejlepších hrách. Nikdo je nečeká, a přesto jim věříte až do morku kostí.
Autor článku: Jiri Houdek
Jejího Veličenstva královny Anglie. Slavný dramatik údajně žil v mládí po krátkou dobu dvojím životem s dvojí identitou!
Pokud se ponoříme do díla vynikajícího anglického básníka a dramatika a budeme sledovat tok Shakespearových myšlenek a jejich zdrojů z oblasti ezoteriky, musíme nutně dojít k závěru, že existuje jenom jedna jediná knihovna, jeden jediný znalý učitel, který všechny potřebné vědomosti měl - slovutný Mistr – doktor John Dee.
John Dee byl matematik, astronom, astrolog, geograf a také - okultista, který sesbíral největší sbírku knih v Anglii a jednu z nejlepších v Evropě. Většinu svého života zasvětil alchymii, komunikaci s anděly, věnoval se hermetické filozofii. Na začátku 80. let 16. století provozoval John Dee, společně se svým přítelem a kolegou Edwardem Kelleym, několik let komunikaci s andělskými inteligencemi a s duchy. V roce 1583 se Dee, Kelley a jejich rodiny vydali na zvláštní misi po střední Evropě, do které se
snažili zapojit i císaře Rudolfa II.
Někteří historici se domnívají, že Edward Kelley a John Dee byli ve skutečnosti tajnými agenty královny Alžběty I., kteří se měli vetřít do přízně císaře Rudolfa II., zaujatého alchymií a magií. Pro tuto teorii však neexistují důkazy. Existuje ale jiná teorie.
„V Praze byli Edward Kelley, dr. John Dee i William Shakespeare. O slavném dramatikovi to však málokdo ví,“ říká literární historik Vincent Bridges a pokračuje: „Shakespeare byl v Čechách za vlády Rudolfa II. Existují o tom důkazy.“
A uvádí mnoho příkladů. Třeba hru Zimní pohádka, což je velmi autobiografické Shakespearovo dílo. O dramatikově návštěvě svědčí kupříkladu některé reálie a jména, která se v Zimní pohádce objevují. „Třeba jméno Polyxena,“ pokračuje Vincent Bridges. „V Anglii je to krajně neobvyklé jméno, ale v Čechách měla tenkrát Polyxena z Lobkowitz velmi významné společenské postavení a je více než pravděpodobné, že se dobře znala se Shakespearem i s Johnem Dee. Existují i náznaky, že Shakespear a Polyxena k sobě cítili
i něco víc než jen běžné přátelství.“
Na námitku, že Zimní pohádka je sice situována do Čech, nicméně v Shakespearově pojetí je to země, rozkládající se na mořském břehu, se Vincent Bridges jenom usměje. Shakespeare zde v Česku nebyl oficiálně, měl krycí jméno, vystupoval zde jako Mr. Francis Garland. Navíc – Anglie byla tehdy výrazně protestantská a slavný dramatik se přátelil s velice proslulou katoličkou Polyxenou z rodu Lobkowitzů! Vy byste tuhle svoji autobiografii také znejasnil. Proč si dělat problémy, že? Chybu v geografii při psaní
Zimní pohádky zjevně učinil zcela úmyslně, aby zmátl stopy a – chránil tak trochu i sebe.“
Existují i další důkazy? Ptají se účastníci konference zvědavě. „Samozřejmě,“ pokračuje Vincent Bridges ve svém výkladu. „Tak třeba inspirací k příběhu Král Lear byla ve skutečnosti starodávná česká pověst o Krokovi a jeho dcerách. V roce 1580, když zde Shakespeare pobýval, byla mu s vysokou pravděpodobností zdrojem informací Kosmova kronika nebo mu někdo mohl tuto pověst vyprávět. Je toho víc. Při důkladné analýze musíte dojít k závěru, že byl tady v Českém království, konkrétně v Praze a s vysokou pravděpodobností i v Třeboni a nepochybně se tu setkal s Edwardem Kelleym a Johnem Dee. V Shakespearových sonetech se několikrát objevuje Černá dáma – Dark Lady. Je velmi pravděpodobné, že ji potkal na rudolfínském císařském dvoře a nelze vyloučit, že šlo o Polyxenu. Mohl ji potkat i v Třeboni, když se byl společně s Kelleym u Viléma z Rožmberka,“ říká Bridges na pražské konferenci.
Zamysleme se nad touto teorií i z hlediska díla velkého a dodnes velmi uznávaného dramatika. Vzestup jeho popularity v 90.letech 16. Století znamenal uvolněný a svobodomyslný tvůrčí proud naprosto nezávislý na církevních dogmatech. V mnoha hrách se objevují i esoterická témata, role dr. Johna Dee se dala tišit v zákulisí, jeho mladý žák a talentovaný umělec se postavil na jeviště. Stejně tak můžeme na Shakespearovy hry pohlížet jako na počátek moderní psychologie. Neuvěřitelný počet dějových nelogičností ve
svých hrách tento dramatik a básník s virtuózní bravurou překonává pravdou charakteru, opravdovostí a věrohodností lidských reakcí. Nakonec – Edward Kelley a John Dee – oba byli mágové, kteří u císařských a královských dvorů naprosto přesně věděli, jak načasovat svá vystoupení, aby jejich umění mělo co největší efekt a jejich objevy z oblasti chemie a fyziky mohly být tak co nejúčinněji prezentovány. I ta nejlepší dnešní reklamní agentura by jim nesahala ani po kotníky. Takoví mistři nečekaných efektů to
byli. I to se u nich velice chytrý a snaživý mladý Shakespeare dobře naučil. Jen si vzpomeňte na dějové zvraty v jeho nejlepších hrách. Nikdo je nečeká, a přesto jim věříte až do morku kostí.
Autor článku: Jiri Houdek
.jpg)
Komentáře
Okomentovat